omluva

Momentálně je blog pozastaven kvůli etchnickým problémům a stěhování. Dík za pochopení

"Něco jako" barefoot running

Tak jsem vyrazila v dotyčných botách do vody po asfaltu hezky kolem vilek, no a co myslíte? Samozřejmě, že jsem udělala tu nejpitomější začátečnickou chybu a to že jsem hned začala běhat. On Barefoot Ted mě varoval, že si na tohle mám dát bacha(že se má začínat chůzí), ale já ne, já si říkám, že to přece nemůže být nic strašnýho, vždyť jsem před tím běhala pravidelně.

Ted McDonald

A tak jsem další den nemohla skoro chodit, no, a tak už jsem si ty další dny dávala větší pozor. Začala jsem chůzí a postupně si občas někde popoběhla. Po běhu a během něj jsem si i dost protahovala nohy a tak, takže časem došlo ke zlepšení a po několika týdnech už jsme běhala pohodový dvaceti-třicetiminutovky.

jednoho dne jsem se rozhodla vyzkoušet novou trasu - domů jsem se vrátila po hodině - a víte co? Vlastně docela v pohodě. Možná mě trochu bolely svaly další den, ale nic extra. To mě hrozně motivovalo a tak běhám dál až do dneška. Musím uznat, že neběhám pořád hodinový trasy (hlavně kvůli časovým možnostem), ale stačí mi těch 20-30min třikrát týdně (občas ještě prostřídáno s chůzí) a ještě s tím počkám až se s botkama pořádně zžiju a naučím se 100% relaxovat při běhu. Pořád se totiž občas soustředím na nohu a jak dopadám a co s patou a co se špičkou a proč a pozor je tu cesta dolů z kopce co budu dělat no nic a jéje díra bacha nějakej kamínek apod. Možná to znáte :) No jednoduše mám ještě svoji barefoot cestu životem před sebou. Jsem ale ráda, že jsem se na ní dostala a nikdo už mi moje zlatý botky do vody jen tak nesebere :))

Musím ještě dodat, že bolesti kloubů (hlavně kolen) jsou pryč. Jediný, co mě trochu štve, je že na tělocviku ve škole po nás chtějí boty s pevnou podrážkou a tam občas běháme docela dost a já už mám trochu posílený jiný svaly na běh takže třeba 600m školní mám rozhodně pomalejší než 600m venku naboso. Ale tak co, jednou týdně mě ty tlustý podrážky snad nezabijou.

Přidávám fotky z dnešního běhu v parku. Ano, ty boty vypadají hrozně, ale běhat bosá NEBUDU, protože je ZIMA. A kupovat si tady taky nic nebudu! Ale možná časem...no..vlastně za chvíli jsou tu Vánoce, takže nikdy neříkej nikdy! :))

Má dnešní motivace :D

Jinak můžu doporučit tohle video-> krásně tam vysvětlují přechod k BF. :)

O koních, běhání a botech do vody

Tak a je tu můj první příspěvek...tenhle blog jsem si prostě musela založit. Už dlouhou dobu jsem si říkala, že bych se chtěla podělit s co největším počtem lidí o moje názory na běh a možná sem hodit i nějaké ty tipy. :)

Jak to začalo?

Od mala jsem nebyla zrovna sportovní typ, maminka mě vždycky nutila do různých kroužků atletiky, tancování, plavání a tak. Ale já jsem se nechala ukecat maximálně na keramiku...Mým jediným sportem bylo jezdectví. Zpočátku to byl western (asi od šestii let jsem jezdila několikrát za rok ke známým, kteří měli koně), ale pak jsem se rozhodla, že se tomu chci věnovat na plno a začala jsem s pravidelným docházením na lekce jezdectví (samozřejmě v Praze a samozřejmě to už byla "anglie"). Nejdřív jsem anglický způsob ježdění nesnášela, ale nakonec jsem si na to zvykla. Až v patnácti jsem s ježděním skončila a začala se poohlížet po jiných sportech. Asi na rok jsem se úplně bláznivě zamilovala do in-line bruslení. Začala jsem se učit i jezdit pozadu, menší skoky, přešlapy a podobný volovinky. Hrozně mě to bavilo, ale...už na podzim jsem měla problém s prodíráním se listím na modřanské cyklostezce, tak jsem si řekla (inspirace článkem v časopise), že začnu běhat. Alespoň dočasně. Ehm, jakmile jsem překonala prvních několik měsíců bolavých svalů a nechutě jít vůbec ven, jsem tomu tak propadla, že jsme si nedokázala představit týden bez běhu.

No a teď už jsou to tak dva roky, ale přiznávám, nejsem žádný profík, snažím se běhat minimálně třikrát týdně, ale někdy to prostě nevyjde- škola atd. 

Změna!

Po půl roce intenzivního běhání v období květen-září jsem však zjistila, že mě začínají čím dál tím víc bolet klouby a záda a vůbec mi nebylo moc dobře. Řekla jsem si, že to možná přeháním, ale prostě mi na tom běhání už něco nesedlo. Samozřejmě jsem v tý době běhala v klasických Nike botkách s půlmetrovou podrážkou a všechny prsty natlakovaný v uzoučký špičce (moje výmluva: Ale takhle běhaj ve filmech a v parcích! Takhle to je určitě správně!).

Pak jsem si ale (zas v časopise) přečetla něco o Barefoot Tedovi...Řekla jsem si, pche, nějakej Ted, co ten tak může vědět o běhání... Ale nedalo mi to a podívala jsem se na internet, projela několik dokazů a objevila doslova nový svět barefoot bot, běžců a informací! Hrozně mě to zlákalo, ale pak jsem koukla na cenu barefoot bot a ...no, prostě jsem si řekla, že to možná zkusím, ale nic pravidelnýho z toho nebude. (Nechce se mi běhat úplně naboso na pražských ulicích-nikdy nevíte na co šlápnete). A tak jsem si tak jednou vyběhla na klasickou parkovou trasu a když jsem běžela v tichý uličce mezi vilama na krásně rovným asfaltu, tak jsem si řekla No co, nikdo tu není,tak si prostě na chvilku sundám boty. Tak jsem vzala boty do rukou a jen v ponožkách (ne, nesundám si ponožky na silnicovým asfaltu) běžela...běžela a když jsem doběhla na konec ulice, ani jsem nepocítila, že bych něco uběhla (to bylo asi tou krátkou vzdáleností). No prostě byla to hrozně příjemná změna a když jsem si zas obula boty, cítila jsem se jak okovanej kůň, co jsme na něm dřív jezdila. No vážně. 

Co dál?

Neměla jsem peníze na barefootky, tak jsem byla totálně zoufalá a s vidinou blízkého příchodu podzimu, jsem si říkala, že budu běhat jen na boso v přírodě až bude teplo. Neskutečný pocit zklamání donutil můj mozek alespoň trochu zapracovat a vzpomněla jsem si na svý starý boty do vody, který mi mamka pořídila před odletem do Chorvatska.

 Mají gumovou tenkou podrážku? Mají!

 Je v nich dost místa na prsty? Je!

 Jsou v dobrém stavu? Ne! :D Možná by se tam našla malá díra, ale když poběžím rychle, nikdo si toho "určitě" nevšimne :D

Nějakou takovou podobnou stavbu mají i ty moje, časem přidám fotky

Zatím bych tady moje vyprávění ukončila, v dalším článku napíšu, jak to se mnou vlastně dopadlo a co se stalo s mými "supr čupr" výhodnými botami do vody. :)